Záchrana z hlubin pračky a levandulová past
Maminka při sobotním úklidu hodí Brumlu, Myšku i Tukyho do pračky. Adam s pavoučkem Nožkou musí celou posádku zachránit, než se buben roztočí.
Sobotní odpoledne mělo v Emilyině domě svá neochvějná pravidla. Hlavně jedno. V celém přízemí a nevyhnutelně i kolem koupelny se nesla obrovsky silná a konejšivá vůně aviváže. Maminka levanduli u velkých pracích úklidů prostě milovala.
Dřevěný panáček Adam seděl zrovna u Emily v pokojíčku na poličce strnule jako bez života, aby ho při úklidu dospělí neodhalili. V tu chvíli z výšky zděšeně sledoval pohromu. Maminka si do koše na prádlo přihodila naše kamarády, Brumlu a Myšku, kteří se váleli na zemi vedle zaprášených svetříků. A aby toho nebylo málo, i Tuky schovaný pod tričkem skončil v koši mezi oblečením a utěrkami. „Tak se na vás podívám, vy uličníci zaprášení, už všichni pěkně voláte po menší očistě před další neplechou,” pronesla maminka zvesela a nesla trojici nočních hrdinů mrsknout rovnou do plechově hučící krabice v koupelně. Všechny tři chycené hračky ze sebe celou cestou statečně nevydaly ani hlásku.
Když se následně Emily s namazaným chlebem prohnala otevřenými dveřmi zpět, Adam mrštně poskočil z police jako kocourek přímo před ni na psací stůl pro vyhlášení poplachu. „Emi, strašlivá ztráta mužstva! Posádka odletěla k ocelové krabici! Máma skoro celou naši bandu, zavalitého medvěda, bystrou Myšku i tlachajícího opeřence naložila k potopě do obří vodní příšery! Musíme něco udělat, za chvíli se nám vyperou!” „To snad ne! A co Nožka?” vyděsila se Emily a hledala osminohého parťáka. Z rohu od stropu okenice se po pavučinové nitce flegmaticky ozval nohatý zachránce úklonou. Nožka totiž žádné plyšové krytí nepotřeboval, splynul zkrátka dovedně se všemi opravdovými pavoučky z naší pozemské přírody.
Vypukla napjatá záchranná mise. Koupelna však přichystala obrovskou voňavou překážku. Podlaha po mámině úklidu proměnila dlaždice na levandulovou skluzavku. Adam jakožto malý dřevěný panáček skočil plíživě vpřed a už se klouzal po zadku. Hlavně, aby si ho maminka nevšimla. „Hrozné přistání, jeden by si mohl zlomit i tři nožičky! Cesta je nebezpečná!” zaštěbetal Nožka za kroků pavoučího bruslařského tanečku, když se blížil k Adamovi a vodnímu točivému stroji.
Drsná levandulová tragédie byla z blízka daleko horší. Maminka už zaklapla velké skleněné kulaté dveře do gumového těsnění a elektronický zámek cvakl s ostrým rudým bliknutím kontrolky! Následně maminka přidala do pračky prací prášek a levandulovou aviváž a zapnula pračku. V tom uslyšela, jak ji volá Emily, a odešla do vedlejší místnosti. Uvolnila tak únikovou cestu. Hrdinové vevnitř měli před napuštěním vody asi půl minuty do strašlivého zatočení vírů z tisíců otáček.
Za nepropustným sklem staré ufuněné pračky seděl Méďa Brumla naducaný ze zlosti, svíral choulící se a prskající promočenou Myšku a snažil se drápem protlačit skrz těsnící gumu u skla. Tuky si potichu klel a oklepával z peří první kapky vody. „Tady je vlhko a vedro jako v nějakém pralese, i to obří sklo se už zapařilo! Naše síla na skleněné dveře pračky prostě nemá! Kdybych se jen mohl zvětšit, jako večer, to bych té obludě ukázal, kdo je tady pánem.” zabručel vztekle z bubnu huňatý rozzuřený Méďa. Nakonec s drsným chlapáckým zabručením sklopil plyšové tlapy k ochraně svých přátel. Myška nedbala nebezpečí a čiperně prošmátrala úzké prostory a škvírky pračky. „Vršek je náš! Cítím shora vlahý závan větru ze šuplíčku na prací prášek! Nad horní tryskou dýchá škvíra ven, Brumlíku!” zapištěla v zamyšleném nadšení. „Sice se v pračce nemůžeme zvětšit, ale trošku zmenšit bychom se přece jen mohli, kouzla v sobě máme ještě dost. Ale jak se dostaneme nahoru?”
A v tom už shora padalo lepkavé stříbrné lano z pavučiny! Pavouček Nožka se zvenčí protáhl přes šuplík rovnou dolů k uvězněným kamarádům, skrz útroby šuplíku na prášek. Za sebou táhl pavučinové lanko, které Adam nahoře pevně svíral v ruce, aby pak kamarády vytáhl. Kamarádi zajásali, jsme zachráněni. V tom pračka zahřměla a do bubnu se vylilo obrovské levandulové moře, padalo vedle Nožkova lana jako vodopád. Kamarádi se rozběhli a rychle skočili na lanko, zatímco kolem nich trysky chrlily fialovou pěnu. Naštěstí Adam shora zatáhl a pavučinový naviják z pružného lana celou tlupu vystřelil ven. Tuky prolétl první, za ním Brumla s maličkatou myškou a nakonec Nožka. Všichni na poslední vteřinu utekli levandulovému bubnu, než je stihl utopit v levandulové šťávě.
Byli tak unavení a mokří, že se nemohli pohnout ani o píď. Adámek celou svou posádku zakryl do obrovského bílého županu, měkkého froté bezpečí, naproti prádelnímu koši. Pračka se už otřásala a obřími otočkami rozpoutávala pod sklem strašlivou levandulovou katastrofu z fialové vody a prohazovala drtivou zátěž chlupatých svetříků, právě když maminka přišla zkontrolovat úklid.
„Jsem to ale hlava zapomětlivá,” pousmála se maminka tiše nad svým omylem a zadívala se na podlahu. „Mohla bych přísahat, že jsem ke svetříkům přihodila i Emilyina starého hnědého Brumlu a další kamarády, ale asi jsem je tam zapomněla dát.” Prohlédla klidně naleštěné koupelnové kachličky a se spokojeným vrčením pračky zavřela dveře prádelny.
Za zavřenými dveřmi si Méďa ošíval promočený plyšový kožich a s hrdinským zakletím tlapou plácl o prach. „Teda řeknu vám, tohle bylo drsnější ždímání než všechny meteority a pošetilé planety dohromady. Budeme teď smrdět levandulí jako proschlý francouzský muškát u včelína! Já sem medvěd, ne pudlík!” brblal k přátelům Méďa, jemuž se štěstím z přežití div nezalily oči slzami, ale snažil se to nedat najevo. „Ale vytáhl nás z toho náš kamarád pavouček, tvoje medvědí síla i můj myší čich nám nepomohly!” zapištěla Myška šťastně poskakující vedle Tukyho a Nožky, plná radosti.
Posádka si oddechla, že jejich společné tajemství neodnesla pračková zkáza, a Adam zcela potichounku odvedl promočené hrdiny zpátky do dětského pokoje, připravené na další a snad klidnou nebeskou výpravu ven za obzory.