Planeta chechtající se cukrové vaty a Brumla
Posádka konečně doletí na Planetu chechtající se cukrové vaty, kde se mraky hýkavě smějí při každém doteku. Bručoun Brumla padne do sladké propasti a objeví, že lechtivé oblaky chutnají báječně.
Noc se pokojně přikradla k pootevřenému oknu, obklopila celý dům jako obří hebká tmavá peřina a ulice úplně utichla. Ve stínech pokojíčku u okenice se udála ta nejpodivuhodnější a přesně načasovaná změna masek. Vyřezaný dřevěný panáček Adam znenadání zamrkal a neslyšně proklouzl ke klice jako veselý oživlý noční hvězdoplavec. Tlustý plyšák se proměnil v nesnesitelně hubatého modrého navigátora Tukyho. Výše u okna už poskakoval nohatý pavouček Nožka, který se přes den nijak neschovával, jen si vesele utíkal lidem z dohledu.
Ale ta zdaleka nejúžasnější parta přicházela hned od podlahy. „To je mi teda mašinérie,” odfrkl si ustaraný obrovitánský plyšový medvěd na prknech lodi. Stál už na palubě obřího skleněného vesmírného korábu a dělal posádce nočního osobního strážce, zatímco mu za krkem divoce skákala malinkatá Myška. „My už tu dávno hlídáme provazy! Lanko číslo tři je bez prachu a pod kormidlem je všechno čisťoučké! Ještě mrknu na plachty!” vyhrkla nadšeně malá lodní záchranářka Myška, mrštila ocáskem a zmizela mezi lanoví. „Poslouchejte mě, vy mrňousové i myši, jestli se nám tohle staré létací sklíčko někde nahoře zasekne a já si u toho poškodím kožich vyspaný v peřinách, slibuju, že vás vlastnoručně vypráším tlapami!” zabručel hrubě Méďa Brumla.
„Drž kožich potichu. Plachty doleva! Bude obří malinové papání v oblacích! Cesta utkaná z hvězd Mléčné dráhy!” umlčel bručouna rozesmátý navigátor Tuky.
Adam hbitě trhl za dokonalá pavučinová lanka kormidla, za která teď nádherně a hladce celou loď zatáčel. Loď vyrazila k výšinám a za chvíli proskočila přes obávaný okraj galaxie. Před užaslýma očima posádky se rozevřela nadýchaná růžová obloha. Oblaka z prosluněné sytě růžové mlhy tu připomínala načechraný koberec tvořený z té nejjemnější malinové cukrové vaty. Všude panovala silná vůně sladkostí.
Když přistáli a seskočili do voňavé vaty až po kotníky, projevila se vůbec nejtajnější záhada ukryté planety. Emily opatrně sáhla na mrak a jemně ho stiskla v prstech. Vrcholek načechrané oblohy se zajiskřil a z jeho vnitra se ozvalo ohromně hýkavé bublavé chichotání.
„Adame! Ty mraky jsou úplně šíleně lechtivé!” zapištěla nadšením malá objevitelka.
Adam rozzářeně padl do peřiny nadýchané oblohy. Celé moře mraků se kolem něj rozechvělo tichým, zvonivým smíchem a děti se obratem nadšeně smály spolu s celou planetou. Skákaly na mracích, jako na bublavé upovídané trampolíně.
Tedy skákali všichni až na bručouna Méďu! „Pche, uhihňaná podlaha ze sentimentálních rozbředlých cukrů plných dětských hloupostí!” zavrčel znechucený hrdinný Brumla. Aby demonstroval své odhodlání, uštědřil vší silou tlusté tlapky mocný naštvaný obří dupák hluboko do růžových oblaků.
Tohle hrubé a drsné polechtání obří prackou ovšem lechtivé mraky doslova vystřelilo z míry! Obří malinový obláček pod Medvědem začal tlumeně kuckat obrovským až dusivým strašlivým smíchem. Planeta se v tom místě roztřásla. S dalším chichotáním a řehotáním záchvatovité mračno ztratilo pevný tvar a propadlo se dolů i s Brumlou. Z propasti zaznělo zaklení: „U všech kožichů! Tahle sladká uhihňaná hrouda nic nesnese! Vytáhněte mě pryč, dřív než tomu vrazím pěstí! Mám plné uši lepkavých drobinků z rozchechtaného bláta!” halekal kuckající Brumla z cukrové hlubiny. Zapadl do sladké propasti úplně celý až po uši.
Nožka ani na sekundu nezaváhal a okamžitě přerušil svůj stepíček. Přiběhl tryskem na okraj díry, přehodil dolů nejpevnější lepivý kousek záchranného lana. Tuky lano pevně stisknul zobákem jako mohutný tažný nebeský kůň a nabral vzestupný směr křídly do nebes. Emily s Adamem zatáhli společně z plošiny a obří Méďa za hluku už opět smějících se mráčků v obrovském tahání konečně vyklouznul.
S lupnutím vylétl plyšový svalovec ven jako špunt z láhve. Byl zalepený sladkým růžovým cukrem až po rozzuřené uši. Rozladěně si otíral ulepené velké tlapky a nadával si pod knír. Při otírání si ale omylem olízl vlastní tlapu zalepenou sladkým cukrem z rozchichotané růžové vaty. Oči vytřeštil doširoka, jak ho udivila ta chuť.
„Propáníčkovy peřiny s polštářema!” prohlásil obrovsky smířlivě brumlající gigant a roztomile si oblízl další prst na pacce. „Já tu mrakovou nestvůru vypráším, že mě propadla do díry, to mi věřte… ale páníkote! Chutná obrovitánsky báječně!” Rozchechtanou planinu naplno ovládla radost z baštění. Přerostlý svalnatý hrdina i obě děti si u lodních schůdků nacpali malá i velká bříška oblaky lahodného cukrového štěstí, od hlavy k patám, dokud z planiny nezbyly jen úlevné kopečky rozchichotané sladkosti. Nacpaná posádka se unaveně rozvalila u ulepeného kormidelního lanka a loď zamířila směrem ke spánku. Po sladké baště všichni usnuli v bezpečí okenic s upatlanými spokojenými úsměvy a cukrovými nosíky, připravení čelit druhého dne udiveným dotazům dospělých. Přejedený to, ale ohromně sladký konec dnešní cesty.