Planoucí prach a Jablko splněných přání
Posádka zachrání Adama i rodiče a vrátí všechny domů, ale dospělí to berou jako sen. Tuky odhalí legendu o vesmírném Jablku splněných přání, které dokáže udržet kouzlo i ve dne.
Vzduchem kousek nad Zemí svištěl stříbrný obří balón utkaný šikovným pavoučkem Nožkou. O jeho nádherný stoupavý chod se starala Jiskřička. Dnes ovšem nebyla ustrašená, proměnila se v neskutečně planoucí modrozlatou hvězdu. Z jejího třpytu vycházelo ohromné a bezpečné vesmírné teplo, které plnilo pavučinovou kupoli a hnalo posádku přímo ke stříbrnému terči na nebi.
Dosedli měkce u obrovského sýrovo-šedého kráteru přímo na povrchu Měsíce. „Rychle, nabírejte do kapes a ruksaku všechno, co se třpytí!” rozkázala z koše Emily. Brumla začal obrovskými tlapami statečně hrabat a hrnout hrsti magického svítícího měsíčního prachu do Emilyina batůžku. S nákladem se balón ihned utrhl od povrchu a v sázce s posledními hodinami noci letěl naplno do neznáma ke Světu Vodopádů na záchranu uvízlého kormidelníka a rodičů.
Zatímco záchranná parta uháněla oblohou, na skleněném korábu panovalo mrazivé, zmatené ticho. Půlka obří lodi visela přímo nad tryskající modrou prázdnotou propasti. V posteli, teď už posazené na palubních prknech, seděli tatínek s maminkou a udiveně zírali na malého chlapce z hvězd.
„No tedy… Ty sny po nedělním těžkém obědě začínají být nějaké hodně divoké,” poškrábal se ohromeně tatínek na zarostlé bradě a máchl rukou do tmy ke vznešeným plynoucím vodopádům a létajícím rybám. Maminka ovšem viděla ubrečené oči malého kapitána.
„Mohl bych k vám zkrátka patřit? Nechci už vůbec nikdy plout po vesmíru sám. Chtěl bych k snídani marmeládové tousty jako Emily,” vysoukal ze sebe potichu zdrcený Adam vedle stěžně, když čekal obrovský dospělácký křik.
Maminka se jen přihlouple usmála nad absurditou snové situace v oblacích a pohladila ho po tváři. „Ty jsi ale neskutečně krásný sen. Kdybys byl opravdový kluk a tohle všechno by byla dočista pravda, víš přece, že bychom tě milovali a dali bychom ti všechny tousty světa! Takového úžasného, statečného chlapce bychom si přesně moc přáli za syna.”
Srdce Adama poskočilo štěstím. V ten samý zlomový okamžik padla na palubu měkká pavučinová síť s dekou a z koše vypadla celá parta vysvoboditelů včetně svítící Jiskry. Emily beze slova doběhla ke kormidlu a nasypala kouzelný stříbrný prach z povrchu Měsíce rovnou do lodi. Cesta fungovala bezpečně dál! Adam popadl kormidlo a nasměroval loď, nabitou silou prachu, plavně zpátky. Přistáli doma u okenice těsně před budíkem s vycházejícím sluncem. Rodiče i s postelí pak uložili zpátky do ložnice a všichni šli opět spát.
Jenže po radosti na lodi přišlo obrovsky kruté pozemské ráno. Dřevěný panáček Adam seděl nehybně položený na Emilyině poličce, když do pokoje nakoukl tatínek na rutinní buzení s čajíkem v ruce.
„Dobré ráno Emi, představ si to bláznovství, dnes v noci se mi zdál tak ohromně legrační a reálný sen, že jsme letěli vesmírem i s naší celou postelí. A s touhle dřevěnou hračkou!” zasmál se táta od ucha k uchu. Maminka se za ním u dveří zaculila. „To se ti ale fakt nepodaří zpeněžit jako sci-fi film. Ale pravda je, že ten zjevený klučina se smutným pohledem byl ukázkový. Ani ve snu bych mu neřekla ne.” Dospělí to celé vzali jako noc plnou fantazie a ranní dospávání. Nenapadlo by je, že to nebyl jen sen.
V ten okamžik skanula z očí dřevěného strnulce na poličce tichá stříbrná slza zrady. „Kouzlo ve dne zkrátka pro velké lidi nikdy a s ničím na světě nefunguje. Naše velké přání o tom, že budeš doopravdy můj bráška, beznadějně odvál ranní vítr zapomnění,” řekla holčička přes slzy smutně směrem k Adamovi. Adam ztrácel všechny svoje dosavadní pocity síly i sny.
Z police s knihami zkušeně sletěl navigátor Tuky a tiše dosedl k panáčkovi, v pařátu zmačkanou ptačí mapu. „Dospělák neumí pamatovat radost nocí a kouzel! Ale staré knížky, vesmírné, z galaxie znají. Legendu, která umí ohnout svět až za slunce! Kdo objeví a tajně s chutí kousne do rudého vesmírného ovoce jménem Jablko splněných přání, ten vytlačí kouzlo přímo do lidského trvalého žití se sluncem! A to napořád, v pondělí, úterý, ve dne i po nocích!”
Emily strnula. Tohle byla zbrusu nová a největší možná naděje celého obrovského putování po hvězdách. Pokud dovedou najít zrovna tuhle magickou věc a Adam ovoce slupne, možná přece jen existuje neviditelná bláznivá cesta, jak se stát i přes den jejím skutečným bratříčkem.