Magická noc hraček a první hrdinové
Emily si na noční plavbu vezme oblíbené hračky, medvěda Brumlu a myšku. Když koráb projede kouzelnou kometární sprchou, zlatý prach hračky promění v živou posádku korábu.
Den se pomalu překulil za zapadající slunce. V domě se vše ponořilo do běžného lidského ticha, když rodiče zavřeli knedlíky do lednice a zapnuli televizi. Emily ležela pod peřinou na své oblíbené nadýchané fialové posteli, neschopná usnout. Oči měla dokořán a netrpělivě čekala, až ztichne poslední vrzání prken od tatínkových kroků. Vedle její hlavy klidně seděly dvě úplně obyčejné oblíbené staré hračky, bez kterých nejraději neusínala ani jedinkrát. Starý ošoupaný velký hnědý Méďa Brumla, plný ztěžklého vatelínu a ušitý z různých kousků látek, a malá plyšová Myška, která měla na baculaté látkové hlavičce nasazený roztomilý malý červený filcový klobouček.
„Nevím, jestli mu tam nahoře nebude přes den i v noci samotnému smutno, kamarádi,” pošeptala k nim Emily tichounce a objala je pod bradou. „Když má teď koráb trvale ukotvený u našeho okapu, vezmu vás dnes na noční plavbu s sebou jako posádku.”
Jakmile uslyšela zaklapnutí dveří z ložnice rodičů, popadla obě hračky a pelášila k nedovřenému nočnímu oknu. Okenice polevila. Obrovský skleněný koráb naprosto tiše odpočíval s nastartovaným bzučícím kormidlem přímo u okapu vedle Emilyina okna. Hvězdoplavec Adam zrovna poskakoval kolem vesmírných map a radostně jí kynul čepicí. „Skokem na palubu, hvězdná objevitelko! Dneska míjíme horkost okrajové galaxie k Modré mlhovině,” zavolal s potlačovaným klukovským nadšením.
Adam spustil úzké prkno přes palubu, až do jejího pokoje. Emily po špičkách baletila vysoko nad zemí, až najednou opět stála na palubě majestátního korábu. Něžné hračky, Méďu i Myšku, si při tom pečlivě přitiskla k pyžamovému triku. Loď okamžitě ucukla dopředu a s nezvykle svištivým zvukem vzlétla směrem k noční obloze daleko nad Zemi. Adam měl z noční výpravy takovou radost, že do kormidla nasypal planetární prach plnými hrstmi. Čím hlouběji vesmírem stoupali a slunce s modrou planetou se ztrácelo za nimi v obrovité hvězdné mapě, tím blíž pluli ke třpytivé tajemné stuhové čáře poletujícího zlatého deště. Byla to pověstná Slzavá kometární sprcha, oblak tvořený tím nejvzácnějším jiskřivým zlatým prachem. Adam v korábu rozlišoval tři druhy prachu, a každý měl jiný dolet: obyčejného zlatého planetárního prachu z pozemských chodníků bylo potřeba celé kyblíky na let mezi planetami, stříbřitého měsíčního, co na palubu občas dopadne, když kotva zavadí o Měsíc, stačila jen špetka, aby koráb přeletěl mezi hvězdami, ale jediné zrníčko jiskřivého kometárního prachu vystačilo na cestu dlouhou celý světelný rok, a bez něj by Adamova loď nezvládla ty nejdelší plavby mezi galaxiemi. A tak si ho Adam nabíral do kbelíku. Jindy ho brával pinzetou na planetách lidí, kam občas nějaký dopadl. Ale teď se jim doslova nabízel na tácku z nebe ze všech směrů a stran jako srážka se světluškami uprostřed noci, a tak měli za chvíli celý koráb plný na vesmírná dobrodružství.
Pluli chvíli zcela klidně podél obří kometární sprchy. Skleněný koráb se hladce klouzal hvězdným prostorem, jenomže Adam u kormidla najednou přimhouřil jedno oko, zatočil a vydal se skrz kouzelný zlaťounký proud prachu příliš zostra! Koráb sebou na kometárních vlnách drncavě zacukal, jako když džíp sjede ze silnice do divoké přírody. Průhlednými skleněnými plachtami profoukl obrovský vítr obohacený vírem blikajících hvězdných zrnek a divoce rozfoukal Emilyino noční pyžamo. Přes ramena se jí snášel kometární prach a ošlehl přímo i její milované, strnule nehybné hračky na hladké skleněné palubě.
Kouzelný poprašek dopadl na plyš dřív, než si toho překvapená dětská posádka vůbec všimla. Emilyin pyžamový úbor i obě hračky na palubě teď posypané magií neuvěřitelně zářily. Adam divoce kormidloval napříč hvězdnými víry a v tu chvíli se přímo u Emily na kolenou zažehl plamínek tajemné noční zázračnosti.
Velký plyšový ošoupaný Méďa zničehonic prudce škytnul. Začenichal huňatým nosem. Hnědýma korálkovýma očima vyděšeně mrkl po hladkých průhledných palubkách z čirého skla a pak ostražitě zíral na kormidlujícího hvězdoplavce, který zrovna loď vyrovnával. Následně si mohutnou plyšovou packou po medvědím promačkal záda.
„Propáníčkovy peřiny s polštářema… tak tady tu strašlivou a nekonečnou noční oblohu bohužel vážně žádná žaluzie z pokojíčku bezpečně nezatáhne! A ta vaše podivná veliká lodička vyfoukaná z čirého skla tu skáče po prachu jako splašený pošetilý oř! To z nás chceš vytřást všechen vatelín ven do prázdna, kluku jeden ušatý?” zahuhňal hlubokým, nabručeným a neústupným hrubým basem čerstvě zrozený plyšový obr Brumla, rázem dvakrát větší než před chvílí. S odfrknutím poskočil k děvčeti a se zuřivým brbláním zakryl svou malou majitelku pod svá ramena. Tvořil pro ni svými chlupy a zády hrdinný štít, aby na ni z mrazivého vesmíru přes skleněné zábradlí nefoukalo.
Ale dřív, než Adam potěšeným chlapeckým úsměvem nad oživením Brumly stačil jakkoliv dál obhájit své kormidlovací schopnosti, padl zrak Medvěda dolů pod nohy. Ozvalo se tam totiž nadšené bleskové zašustění myších fousků.
Malinkatá šedivá plyšová myška vykoukla u průhledného trupu a radostně zavrtěla dlouhatánským střapcem svého šedého myšího ocásku. S obří mrštností a pištivým úžasem seskočila z dívčiny náruče rovnou na skleněnou podlahu blízko rozložených map u stěžně.
„Tolik překrásných temných rohů! Tolik kapes a skulin na prozkoumání!” zapištěla ohromně radostným cinkavým hláskem malá postavička. Okamžitě pádila po palubě a propletla se všemi drátěnými obručemi u kormidla. Zvědavě čenichala kolem zaprášených map, vyklepala si malý roztomilý červený filcový klobouček a zasalutovala obrovskému Brumlovi. Byla to malinkatá, čiperná plyšová Myška, která si odjakživa přála být lodní průzkumnicí!
Emily rozzářeně vyjekla překvapením a obě své milované oživlé hračky radostně objala. Adam se jen hřejivě usmíval, opírající se o kormidlo.
„Tohle naše společné kouzlo z kometárního prachu posádce naprosto nádherně prospěje, Emi,” uchechtl se nebojácný chlapec a poplácal zmateného Brumlu po ohromných měkkých zádech. „Máme na lodi toho nejsilnějšího osobního strážce ze všech galaxií a navíc tu vůbec nejrychlejší a nejbystřejší tajnou hlídačku lodních skulin s ocáskem na celé noční obloze!”
Z tichých nočních letů se tedy rázem stala ta nejveselejší výprava přes hvězdy. Z dívenky objevitelky, malého lodivoda Adama, obřího Medvěda a malinkaté čiperné Myšky se totiž pro tento a všechny další dny definitivně stala nezastavitelná plachetní jednotka, připravená na neuvěřitelná dobrodružství.
Před nimi ležely dechberoucí zářivé galaxie plné tajemství. Stačilo jen odhodlaně napnout skleněné plachty a vyrazit vzhůru za dalším dobrodružstvím! Teď ale bylo načase vrátit se domů a počkat, co jim přinese zítřek.