Anežka a pejsek Bobeš se zraněnou tlapkou
Pohádka o holčičce Anežce, která najde v parku zraněného pejska Bobeše a rozhodne se mu pomoci. Příběh o laskavosti, přátelství a odvaze.
Malá Anežka se jednoho slunečného odpoledne vydala na procházku do parku. Mezi keři u lavičky zaslechla tiché kňučení. Když se podívala blíž, našla malého pejska s poraněnou tlapkou.
„Neboj se, já ti pomůžu,” zašeptala Anežka a opatrně pejska vzala do náruče. Tak začal krásný příběh přátelství mezi Anežkou a pejskem jménem Bobeš.
Přepis pohádky
Jdu měsíční krajinou, počítám hvězdičky a najednou vidím, jak mezi mráčky pluje velký krásný koráb. Nasedám na něj a vím, že mě čeká velké dobrodružství. Proplouvám pohádkovými portály a každý den zažívám ty nejúžasnější a nejodvážnější příběhy. Chceš přisednout také? Zde je tvůj palubní lístek a teď už pojď, napni plachty, chop se kormidla a hurá do pohádky!
Milé děti, dnes vám povím pohádku o statečné Anežce a jejím pejskovi Bobešovi. Tak si buchněte do postýlky a poslouchejte.
Žila byla dívenka jménem Anežka, která byla pořád se svým pejskem Bobešem. Bobeš byl pořádný chlupáč, měl takovou jemňoučkou a bílou srst a Anežka ho zbožňovala. Tento chlupatec byl její nejlepší parťák a všechny lumpárny dělali spolu.
Jednoho dne povídá Anežce její maminka: „Anežko, vezmi Bobeše ven na procházku a doneste mi jablíčka ze zahrádky.”
„Dobře, maminko,” řekla Anežka a připevnila Bobešovi vodítko kolem krku.
„Hlavně buď opatrná, Anežko!” zavolala ještě maminka na Anežku a usmála se na ně.
Maminka má ten nejkrásnější úsměv, pomyslela si Anežka.
„Tak pojď, Bobeši, musíme mamince donést jablíčka na koláč. Mňam!” Anežka se vlastně olízla a už se nemohla dočkat, až všechno sní.
Bobeš vesele štěkal a neustále pobíhal kolem Anežky. Když se dostali až na zahrádku, tak Anežka posbírala do košíku pár spadaných jablíček na trávě a už už se chystala zpět za maminkou, když vtom Anežka zaslechla zakňučení.
„Co se to děje? Bobeši, kde pak jsi?”
Anežka nemohla nikde Bobeše najít a vylekaně pobíhala po zahrádce a pořád volala: „Bobeši! Bobeši!”
Jenže Bobeš nikde nebyl. „To je ale pohroma,” řekla si Anežka.
V tom zaslechla to zakňučení znovu. Odkud se to asi ozývá?
Anežka šla po zvuku kňučení a pak konečně našla Bobeše. Jenže co se to stalo? Bobeš měl zaklíněnou tlapku mezi kamením.
„Ale ne!” zvolala Anežka. „Bobeši, počkej, pomůžu ti.”
Anežka se rozběhla k Bobešovi a snažila se odvalit kámen, který zaklínil Bobešovu tlapku. Ale kámen se ne a ne pohnout z místa. Anežka byla bezradná.
„Co teď? Bobeši, počkej, dojdu pro pomoc.”
Anežka se rozběhla za svou maminkou. „Mami, mami!”
„Co se děje, Anežko?”
„Bobeš má zraněnou tlapku, má ji pod kamenem a nemůže ven!”
„To je mi ale nadělení!” řekla maminka a rychle se rozběhla za Anežkou.
Bobeš mezitím kňučel a čekal na svou záchranu. Mamince se podařilo odvalit kámen a poté i s Anežkou Bobešovi tlapku ošetřily. Jakou to měl Bobeš radost, že se mu dostalo tolik pozornosti.
Pak maminka dopekla koláč a hezky se najedli i s tatínkem. Jen Bobeš měl smůlu, protože po jablíčkách by ho bolelo bříško.
Anežka ale byla smutná, a tak poprosila maminku, jestli by Bobeš mohl také dostat nějakou dobrotu. Maminka spokojeně kývla hlavou a podala Bobešíkovi pořádné šunky.
Jak se Bobeš oblizoval a spokojeně vrtěl ocáskem!
Anežka měla radost a poděkovala mamince, že zachránila Bobeše.
Konec.